O životě velitele pandurů barona Františka de Trenck.........

Zle matičko zle Prusové jsou zde

(aneb slezké války na Novojičínsku)

Eduard Valeš

Nečekaný skon císaře Karla VI.(20.10.1740) uvalil na něžná bedra jeho nejstarší dcery arcivévodkyně Marie Terezie přetěžký balvan ,povinnost ujmout se vlády:vojensky zaostalá generalita,poloprázdná státní pokladna ,státní aparát se neúmněrně rozrůstal a jevil se stále ochablejší.První kdo se nechal slyšet byl pruský král Freidrich II. 16.prosince roku 1740 vtrhla znamenitě vycvičená a vyzbrojená pruská armáda do Slezska.Čelit této agresi bylo velice obtížné,protože rakouská armáda byla rozptýlená do všech stran říše a její akceschopnost byla vcelku nízká.Palebná síla vojska byla také velice nízká,pevnosti byly v zuboženém stavu.Na vážný odpor nebylo zatím možno pomýšlet.Starci v generálských uniformách sice vzrušeně debatovali nad strategickými mapami,žádnou účinou ofenzívu však vymyslet nedokázali.Situace ve které se Marie Terezie ocitla,byla tedy značně povážlivá.9.března 1741 vojska pod velením prince von Anhalt-Dessau rychlým,dobře připraveným útokem dobyla pevnost Hlohov.Celá posádka i s hrabětem Wallisem padla do zajetí.Na řadu přicházely další rakouské pevnosti,především Nisa k níž mašírovaly kolony polního maršála Schwerina.

Město Nový Jičín leželo v první válečné zimě 1740-1741 ve středu probíhající rakouské fronty,která se táhla od Frýdku přes Příbor,Nový Jičín,Polom u Hranic,Bělotín,Hranice a dále přes Dvorce u Bruntálu do Olomouce a Šternberku.Posádka se skládala z 5 kompanií(ca.500 mužů) Csakyho husarů. 27.března 1741 vytáhla rakouska armáda napomoc slezské pevnosti Nisa,kterou obléhali Prusové.K obraně pravého boku a ochraně Moravy zůstal vzadu jeden pluk pod velením generála-polního zbrojmistra Baranyho.Protiofenziva polního maršála Wilhelma Reinharda hraběte Neipperga v dubnu 1741, která měla za cíl vyproštění Břehu/PL,skončila neúspěchem.Královna Marie Terezie už počtvrté porodila. Po dlouhých letech přišel na svět Habsburk mužského pohlaví-příští císař Josef II. Neipperg by hrozně rád oslavil narození následníka trůnu tím, že k nohám panovnice složí válečné vavříny. Jenomže to, co předvedl 10. dubna u Molvic na řece Odře v centru Slezska, bylo spíše karikaturou bitvy než skutečným bojem. Rychle a brilantně střílející pruští pěšáci za součinnosti mobilního lehkého dělostřelectva habsburské jednotky hravě rozdrtili.

Porážka rakouské armády u Molovic ,vysoko pozvedla sebevědomí pruských vojáků.Ukázali,že jsou dobří nejen na cvičišti,ale i ve skutečném boji.Vzrostla vážnost malého Pruska a jeho krále v očích Evropy.Naproti tomu legenda slávy a neporazitelnosti rakouských vojsk,utžila nyní obrovský šrám.Z politického hlediska měla porážka u Malujiwic/Molovc za následek otevřené vystoupení Francie a Bavorska proti Marii Trezii.Tak se promněnila lokální válka o jednu habsburskou provincii ve válku o dědictví rakouské.(1740-48).

Míjejí dny.Zlé zprávy jen prší:Bavoři se blíží k Linci,Francouzi dosáhli Hofu a táhnou k Dunaji.Sasko se co nejdříve připojí k nepřárelům,ale Rakousko ještě není zdaleka na kolenou.Toho si je vědom i pruský král.On sám rakouskému orlu kromě vítězství u Molovic neuštědřil žádnou významnější porážku.Drží sice Dolní Slezsko i s městem Vratislav,dobyl pevnost Hlohov a vzdala se mu pevnost Břeh.Horečné zbrojení v Uhrách ,ale nelze podcěňovat.Friedrich II. se rozhodl uzavřít s Marii Terezii mír.Po dlouhém vyjednávaní jehož se zúčastnil kromně maršála Neipergga také rakouský generál Letulus,pruský plukovník Goltz se pod dohledem anglického zprostředkovatele lorda Hyndforda dospělo 9.října 1741 na zámku Klein-Schnellendorf k tajné dohodě,že v prosinci bude uzavřen definitivní mír.Do té doby se veškeré vojenské operace omezí pouze na předstírané obléhaní pevnosti Nysa.

Pouhé dva dny po podpisu dohody neváhal pruský král tuto dohodu pošlapat.25.řijna 1741 vydal svým jednotkám rozkaz ke vstupu na území Kladska.O tři dny později část jeho pluků vpochodovala do Čech.Další úderné síly pod velením polního maršála Kurta von Schwerina zamířily k nejdůležitější moravské pevnosti-Olomouc.Pruští okupanti se chovali,jako by jim všechno patřilo.Obyvatelstvo je muselo ubytovat a živit.Vybírali také tučné kontribuce.Marie Terzie byla bezmocná.Protesty se míjely účinkem a Neippergovo vojsko bylo daleko. Další postupu Schwerinových vojsk brzdilo nejen drsné zimní počásí,ale také diverzní akce místního obyvatelsva a rakouských husarů.Jeho armáda uvízla na linii:

Šternberk,Lipník,Hranice,Odry,Fulnek,Bílovec,Bohumín,Ratiboř.Rakouská vojska narychlo opustila město Fulnek. 28.prosince 1742 Prusové přitáhli k branám Olomouce,na začátku ledna přijel na inspekci pruský král Friedrich II. a začal k městu stahovat všechna svoje vojska ze Slezska a Čech.Fronta se posunula na linii Přerov,Olomouc,Mohelnice.Na základě rozkazu svého krále,měl polní maršál Schwerin na obsazeném území vymáhat vysoké kontribuce.Nový Jičín ležel v oblasti okupované pruskými jednotkami. Ani královna uherská a česká Marie Terezie však nezůstala sedět s rukama v klíně.Po Moravě a Slezsku se šířla královnina zoufalá výzva všem věrným poddaným:do zbraně na obranu vlasti!Z vojenských arzenálů se na královnin rozkaz vydávají pušky a střelivo nejenom měšťanským gardám,ale i selským nevolníkům.Tato výzva je také vyslyšena přes uherskou hranici.Pod velením podlukovníka Františka barona Sedlnického z Choltic příchází na severní Moravu dobrovolnický sbor o síle 4.000 mužů, složený převážně z Valachů a Hanáků.Jejich úkolem bylo spolu s pandury hraběte Nadasdyho,působit v týlu pruských vojsk,lovit do léček kurýry a zásobovací kolony,napadat ze zálohy přesunujíci se pruské kompanie a působit jim co největší ztráty.

V druhé polovině února 1742 stanul oblíbenec Friedricha II., plukovník Heinrich August de la Motte-Fouqué v čele nevelkého odřadu šesti granátnických setnin podporovaných několika lehkými děly jejich cílem bylo provezt diverzní akce na Moravě a podpořit operace maršála Schwerina proti olomoucké pevnost.Sám velitel odřadu Fouqué byl velice zajímavou osobností Slezských válek.Byl zapřísáhlý protestant a nenáviděl katolíky.V bitvě u Landshutu(Jelenia Góra/PL) 23.6.1760 byl Rakušany zajat a málem ubit,protože se do poslední chvíle zajetí bránil se zbraní v ruce.Během zajetí způsoboval Vídenským voj.orgánům značné problémy svými častými stížnostmi,které blokovaly chod celé voj.dvorské rady.

Na Moravě měl plukovník Fouqué provést diverzi tak,aby odlákal část rakouských sil z hlavního směru pruského útoku a poté se spojil s vojsky maršála Schwerina operujících na moravsko-slezské hranici.

Fouquého sbor nebyl nijak veliký,přesto představoval pro Rakušany vážnou hrozbu,protože na moravsko-slezské hranici nedisponovali císařští většími bojovými silami.

Postup pruského sboru brzdilo nevlídné předjarní počasí posledních únorových dnů roku 1742.Do Nového Jičína dorazili Fouquého granatnici aníž se střetli s regulérními rakouskými jednotkami.7.března 1742 po několika dnech odpočinku chtěl plukovník Fouque pokračovat v pochodu na Kroměříž.Nedaleko Španělské kaple,ale už je na granatníky uchystaná past.Chvíli po rozednění se na silnici,která zde stoupá do mírného kopce objevuiy vysoké  spičaté čáky a modré kabáty pruských pěšáků.Předvoj odřadu skládající se z jednoho důstojníka a 36 vojáků.Nic netušíci Prusové pochodovali směrem na Starý Jičín.V tom zapraskaly výstřely z pušek.Na místě zůstatli ležet tři pruští granátníci.Když dorazily na místo první Fouquého setniny,znova zahřímaly pušky neviditelných útočníků.Dalších šest Prusů se kácí k zemi. Než konečně zavířily bubny a důstojníci zamávali kordy,že se má pochodovat dále,a desítky nohou v bílých kamaších začaly dusat zem,v místech,kde se předtím objevovaly šedobílé obláčky výstřelů,nacházeli Prusové jen zdupanou trávu,polámané větvičky keřů a stromů.Jen tu a tam něčí bystré oko zahlédlo mihnutí rudého pláště nebo kožešinové čapky,sem tam někdo tím směrem nakvap vystřelil,ale bylo to jen plýtváním olovomem.

Podplukovník Sedlnický z Choltic se s jádrem svého praporu stáhl do nedalekého lesa.Za sebou zanechal na příhodných místech skupiny skrytých střelců,kteří měli znenadání zasypávat zbytek pochodující pruské kolony dobře mířenou palbou.O ztrátách na straně Valachů nejsou žádné zprávy.Prusové se následkem potyčky pohybovali ještě pomaleji,obávající se další léčky.Do Kroměříže dorazil pruský odřad notně pocuchaný.Do města vpochodovali se svěšenými hlavami.Velitel si musel vyžádat vozy pro odsun mrtvých a raněných.Plukovník Fouqué byl vzteklý a zoufalý.“Ti zatracení Rakušáci!Kdo kdy viděl takhle válčit.To není armáda to jsou banditi!“Po několika dnech odpočinku nebyl již další postup možný.V okolí města se objevily pandurské oddíly hraběte Nadasdyho.

Baron Trenck a jeho Panduři-rudí kapucíni

V počátečním období slezských válek se Prusové střetávali s pandury s mimořádnou nechutí.Panduři a hraničářské jednotky bojovaly ve volných formacích,takřka neovlivněny prvky linearní taktiky.Byly povětšinou složeny z příslušníků balkánských národů,vojáci,kteří byli zvyklí z častých šarvátek s Turky rozptýlenému způsobu boje.Nejznámnějším a nejobávanějším útvarem mezi nimi byl pandurský sbor barona Františka Trencka(1711-1749).Trenckovi panduři nepatřily k regulerním plukům.Nebyli povolání do zbraně výzvou jako ostatní hraničáři,ale byli naverbování.Dekretem dvorské válečné rady z 27.února 1741 byl baron Trenck pověřen naverbovat ve Slavonsku(území dnešního Chorvatska)  sbor 1.000 dobrovolníku pro operace ve Slezsku.Trenck je měl vyzbrojit na vlastní náklady,převzít jejich velení a přivest je do řad armády Marie Terezie.Byl to způsob verbování v té době už zcela neobvyklý a připomínal dobu 30.leté války.Základním kádrem Trenckova sboru se tedy nemohli stát hraničáři,běžně podléhající vojenské povinnosti.Trenck si musel vybírat mezi společenským odpadem.Do jeho vojska vstupovali zbojníci,lupiči a tuláci,kterým byla tímto udělana milost.Takových lidí však bylo v této části Chorvatska více než dost.Alkoholismus a neodolatelný sklon k násilnostem a loupení byl vlastní většině s Trenckových bojovníků.Jen s nasazením nejtvrdších trestů je mohl velitel udržet na uzdě. Na rozdíl od jiných hraničářských důstojníků byl Trenck v kraji mezi Sávou a Drávou doma,znal dobře mentalitu svýchlidí a osvojil si také jejich drsné chování.Imponoval jim svou silou a odvahou,která sváděla k napodobení, a nadto vynikal vysokou inteligencí.Stal se pro pandury přirozenou autoritou a dokázal z nich vykřesat maximum.Dobře věděl,že jejich odvaha hraničí až s pohrdáním vlastním životem,že jsou vytrvalí a věrní tomu,kdo si získá jejich důvěru.Sám Trenck se příliš nelišil od svých poddaných.Liboval si v obhroublých zábavách,přímo vyhledával divoká dobrodružství a bitky.Spoustu času strávil v lesích při pronásledování banditů.Dostalo se mu na tehdejší dobu důkladného vzdělání( např.hovořil 7 jazyky),ale ani tato skutečnost v něm nedokázala potlačit násilnickou povahu a špatné návyky.

Za neuvěřitelných pět dnů z Vídně přes Odry,Fulnek,Opavu dorazili panduři k rakouské armádě u pevnosti Nisa.Psalo se 5.května 1741.Pochodový výkon,který panduři odvedli zasloužil přinejmenším pochvalu.Jejich úkolem bylo posílit rakouské vojsko,které se zotavovalo z porážky u Molovic.

Válka pokračuje

Přenesme se,ale nyní zase zpátky na Moravu.Pruského krále vyděsila velká mobilizace rakouských vojsk.Včas postřehl nebezpečí a vydal rozkaz stáhnout se z rakouského území.Zatímco se rakouské vrchní velení radilo,Prusové neuspěšně oblehli Brno.Nyní se konečně dala do pohybu také rakouská armáda a začala se těžkopádně přesouvat na Moravu.U saských jednotek(spojenec Pruska) bily do očí známky zbabělosti,nedisciplinovanosti a nízké morálky.Začala se množit dezerce.Friedrichovi za těchto okolností nezbývalo nic jiného než odtáhnout se svým vojskem do Čech.V noci 22.na 23.dubna Prusové nakvap opustili Olomouc.Tento přesun probíhal po linii Mohelnice-Litomyšl-Chrudim.V době od 10. do 17.dubna 1742 byl Nový Jičín obsazen dobrovolnickým sborem podplukovníka Sedlnického z Choltic,posílený o 47 jezdců z tzv.šlechtického husarského banderia ,z oblasti dnešního východního Slovenska(Šaryš).Pod velením podplukovníka Adrease Dessewffyho(nar.1693),který byl Marií Terezii za zásluhy ve slezké válce 22.prosince 1742 povýšen na plukovníka jezdectva.Pruské jednotky pod velením plukovníka Kannenberga obsadily 19.dubna 1742 město Fulnek,zůstaly tak stát na linii Opava-Krnov.Dne 20.dubna 1742 dobyl prudkým nočním útokem Valašský dobrovolnický sbor podlukovníka Sedlnického z Choltic Bruntál.

11. června 1742 byl ve Vratislavi podepsán předběžný mír mezi Rakouskem a Pruskem. 28. července 1742 byla v Berlíně podepsána konečná mírová dohoda. Prusko získalo Horní i Dolní Slezsko a hrabství kladské. Fridrich II. dále ještě požadoval území dnešního Královéhradeckého kraje, které ovšem již Marie Terezie odmítla vydat, i kdyby to mělo rozpoutat peklo, jak řekla. Rakousku z bývalého Slezska zbývá již jen Těšínsko, Opava a Krnov.Tak skončila první slezská válka.Rakouská vojska pod velením polního podmaršála barona Festeticse zůstala stát na linii Moravská Třebová-Uničov-Dvorce u Bruntálu-Budišov-Fulnek-Nový Jičín-Těšín.Morava celkově v této válce velmi utrpěla.Po ústupu Prusů vypadalo území Moravy více jako pustina,než obyvatelná zem.Král Friedrich II. o tom sám napsal:“tady to po našem odjezdu vypadá tak,že ani ti zlodějští panduři nemají co ukrást.“